JOSEF ZÁRUBA PFEFFERMANN (1869–1938)
Pražský rodák a zarputilý stoupenec českých zájmů pocházel z prosté krejčovské rodiny. Již jeho otec zastával staročeskou myšlenku a politicky byl navázán na Františka Ladislava Riegera. Politika chytila i mladého Josefa, který se později radikalizoval k mladočechům. Studoval reálné gymnázium v pražské Spálené ulici a pak, až do roku 1898, podporovaný Albertem Velflíkem, českou techniku. První zaměstnání získal roku 1892 v Ringhofferových závodech, tedy ještě za dob studií. Poté sám působil na technickém vysokém učení jako asistent deskriptivní geometrie a krátce před koncem století pracoval u architekta Eduarda Sochora.
Po skončení vysokoškolských studií roku 1898 váhal co dál. S ohledem na své pročeské, a vůči německému etniku vždy ostře se vymezující smýšlení (i proto začal od roku 1920 před svým německy znějícím příjmením užívat české příjmení své matky, rozené Zárubové), padla jeho volba na České Budějovice. Na město, kde se oba národnostní živly střetávaly. Oslovil vlivného představitele veřejného i obchodního života, Augusta Zátku, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství a úzká spolupráce. Jako autorizovaný stavební inženýr a civilní geometr si otevřel vlastní technickou kancelář, spolu s Augustinem Teverným a Antonínem Kubíčkem později založili protokolovanou firmu, jeden z největších stavebních podniků na jihu Čech. Pro svou rodinu vyprojektoval vilu v ulici U Tří lvů a budoval v ní rozsáhlou technickou knihovnu. Není divu, že v ní měl tituly jinde takřka nedostižné, když se po létech opět sblížil s jemu blízkým českobudějovickým knihkupcem Gustavem Dubským. Na jihu tak nabyl věhlasu i finančního zajištění, ale když se jeho přátelé a kolegové začali realizovat a koncentrovat do Prahy, rozhodl se i on okolo roku 1910 pro návrat do rodné metropole. Stavební společnost v Českých Budějovicích přenechal o nějaké dva roky později svým společníkům.
V Praze se přiklonil k Masarykovým realistům a aktivně působil v listu Čas, který vycházel v letech 1889–1915, později v České demokracii. Jeho obzor se v mnohém rozšířil. Zajímal se dále o architekturu i techniku, vedle toho však i o astronomii, elektrotechniku, vyjížděl do zahraničí. Ve Švýcarsku a Německu studoval možnosti polygrafie, v Londýně stavby lodí. Přímo se zajímal o válečné strategie a velmi úspěšně predikoval začátky vývoje první světové války. Dokonce lépe než sám Masaryk, s nímž do roku 1918 spolupracoval stále častěji a podporoval jeho rodinu i finančně. Plánoval s ním hranice nového československého státu, již od léta 1914 požadoval sjednocení se Slováky. Byl dokonce průkopníkem tatranského horolezectví, organizoval cyklistické výlety. Prosazoval úzkou spolupráci inteligence a široké veřejnosti. Postupně se začal přiklánět k národním socialistům, odmítal komunismus a marxismus. Znal se s osobnostmi zvučných jmen, s Jaroslavem Kvapilem, Karlem Klofáčem, Viktorem Dykem, Oldřichem Blažíčkem. V ilegální Maffii spolupracoval s Přemyslem Šámalem, Jiřím Herbenem, Edvardem Benešem a dalšími hybateli veřejného života. Po vzniku republiky se stal poslancem. Jeho politický záběr se neomezoval jen na spolupráci s významnými lidmi. Pfeffermann jej chápal mnohem hlouběji, jako službu vlasti a lidu. Vypracoval návrh na župní zřízení, zasahoval do příprav při budování Československého rozhlasu, při přípravě železniční sítě myšlenkově řídil činnost Československých drah, propagoval anglickou tradici provázanosti člověka a jeho domova s půdou. Řešil dopravní problémy Velké Prahy, regulaci na Letné, logistiku a ve 30. letech 20. století dokonce přemýšlel o možnostech budování pražské podzemní dráhy. V zemědělství se vyjadřoval ke způsobům hnojení a meliorací, v hydrologii se věnoval stavbám přehrad u Štěchovic a Slap. Řešil splavnění Malše, regulaci Vltavy i Moravy, dokonce i odersko-dunajský průplav.
Životní odkaz Josefa Záruby Pfeffermanna je ohromný i obdivuhodný zároveň. V Českých Budějovicích dosud stojí většina objektů, které buď vystavěl anebo vyprojektoval, anebo vystavěl i vyprojektoval. Za všechny lze jmenovat hotel Zvon, dívčí lyceum na Husově třídě, Hájíčkův obchodní dům, továrnu Národní podnik v Lipenské ulici, rolnickou školu na Rudolfovské třídě, schwarzenberskou ústřední účtárnu v Jeronýmově ulici anebo Zlatý most s úpravami Zátkova nábřeží. Ve Vodňanech stojí jeho spořitelní budova, v Holicích u Olomouce Hanácký pivovar, který projektoval jako svou první stavbu u architekta Sochora v pouhých 26 letech. Elektrárna v Prostějově, velké výzkumné areály v pražských Střešovicích a Dejvicích, astrofyzikální pavilon v Ondřejově a na Petříně, konstrukce vlastního několikametrového hvězdářského dalekohledu. To jsou jen zlomky toho, co nám tento všestranný a mimořádný muž po sobě zanechal. V kontrastu s jeho velkým dílem zůstává jako unikát jedna drobná venkovská stavba. Obecná škola v Hůrkách na Českobudějovicku. Co k tomu dodat. Jsme hrdí na to, že ji máme právě u nás.
Děkujeme, pane inženýre!